Sobota

Slíbená snídaně v kempu v osm se nějak nekonala, kuchař nedorazil, pečivo nedovezli. Tak jsme si vyzvedli kola (zamčená u správce), pobavili se historkou s polonahýma nocležníkama, co se jim v noci zamklo auto a odjeli do vesnice na nákup. Za 50 kč jsme u větnamců nakoupili vše potřebně k snídani a vydatně pojedli v kempu. Karel tak vydatně, že na to vzpomínal celou cestu . Navíc mu chyběla ranní káva. Ale to byly jediný drobné šrámy na jinak nádherném dnu. Trasa byla vzhledem k nízké kilometráži zvolena záměrně mimo asfalt a ukázalo se to jako dobrá volba. Obávané počáteční stoupání bylo rychle za námi a pak už jen aleje, lesy, příjemné povrchy, příjemné profily a sem tam nějaké výhledy. Jednu chvíli jsme se sice ocitli trochu jinde než jsme měli být, ale to se rychle spravilo. Místa následovala : Jesenice, sv. Hubert, Smrk, Nová ves, Kůzová, Hedčany, Slatina, Chříč, Zvíkovec, Hradiště, Čilá, Podmokelský mlýn, a podél Zbirožského potoka až do Drahoňova újezdu. Původní trasu nám před Hedčanama upravil pravděpodobně chatař, kterému vadili cyklisti projíždějící přes jeho pozemek, tak přemístil značení. Pěkný krpál až do do Hedčan, po krátké dohodě jsme vytýčili náhradní trasu po asfaltě až do Chříče na původní trasu. Pěkné rekreační středisko u rybníka Ožehák jsme neminuli, zelená barva hladiny ale moc ke koupání nelákala. Na pivo nějak nebyla chuť, tak jsme pokračovali dál. Ke Zvíkovci nádherný dlouhý sjezd, zpočátku pěkné výhledy. Výběroví řízení na restauraci nakonec vyhrálo zařízení na levém břehu, především proto, že bylo první na ráně. Čekání na oběd na zpříjemňoval místní cyklista, pohled na projíždějící vodáky a všudypřítomné vosy. Chuť na pivo se konečně dostavila, nakonec se povedl se i oběd, i když to pro ještě se motající obsluhu nebylo úplně bez problémů. Kuchařka maminka zřejmě nepařila s ostatními až do rána. Na odpolední zažití bylo vybráno příjemné stoupání po protějším břehu, zakončené sjezdem k Podmokelskému mlýnu, poblíž skryjských jezírek. Zde již někteří optimisté očekávali setkání s dvojčlennou skupinou Fajt. K tomu nakonec došlo zcela nečekaně a neřízeně u jedinné hospody která byla nedávno v údolí Zbirožského potoka otevřena. Na počest setkání bylo upito několik piv a ledových kafí, přesnější záznamy se nedochovaly. Drobná chyba v navigaci ještě před setkáním byla zřejmě řízením osudu, aby k setkání došlo skutečně v místě kde mělo. Určitě pomohl i odvážný průjezd dětským táborem navzdory vyvěšené cedulce. Cesta pokračovala nadále ještě příjemněji díky jednak předchozí konzumaci a hlavně milé společnosti Jirky a Pavly. Příjezd do Drahoňáku byl stylový, opět podle potoka lesem. Pánská část výpravy se po příjezdu téměř okamžitě oddělila od dámské a zakončila cestu zchlazením v místní požární nádrži (nebo se jedná o koupaliště ?). Večerní program už byl v režii Jirky a Pavly – grilování, pivování, vínování, povídání, nocleh a snídaně (v ceně). Večer ještě výrazně zpestřil nečekaný příjezd Karlovo Dády, která kromě dobré nálady přivezla i něco pečeného.
Karlovi se evidentně ulevilo, neboť se konečně mohl přestat zaobírat myšlenkou, že by pro něj v případě potřeby Dáda zajela. Se svou troškou do mlýna přispěli i Soudných, kteří ovšem odmítli účast na cykloakci z důvodu balení. Noc luxusní.
Cca 50 km