středa 19. srpna 2009

Úvod



Účast :
Dana, Martin, Karel,
částečně Jirka, Pavla
Termín : 14. - 16.8. 2009

Pátek

Pro usnadnění startu a zkrácení 1.etapy bylo místo startu přesunuto na kopec do Kolové u K.Varů. Dovoz na start zajišťoval Karel + Dáda, auto bylo přistaveno nečekaně v předstihu za deset osm. Přesun a vyložení kol na Kolové, Dáda stáhla auto do Tašovic, start v 9.00 hod. Startu předcházela vícekolová důsledná redukce váhy bagáže, sbalili jsme dle našich představ jen to nejnutnější. Výsledek průměrně tři kila na osobu nebyl špatný, i tak se cestou ještě našly rezervy a zbytečné věci. Výborně se osvědčil lehký nosič na sedlovku, zadní brašny jsou příliš velké a těžké. Počasí výpravě jednoznačně přálo, cesta ubíhala poměrně rychle po předem zvolené trasy, žádné změny nebyly nutné. S ohledem na délku trasy přes 70 km byl téměř výhradně asfalt, zhruba polovina trasy vedla lesem. Provoz minimální, výškový profil příjemný. Trasa – Kolová, Pila, Rybničná, Přílezy, Toužim, Radaně, Štědrá, Pšov, Novosedly, Močidlec, Rabštejn nad Střelou, Žihle, Pastuchovice, Ostrovec, Jesenice, kemp. Cestou několik přírodních zajímavostí, nejvýraznější hospodská Maruš v restauraci v Rabštejně. Ubytování bylo přislíbeno předem v třílůžkové chatce z druhé poloviny minulého století (skromná ale vyhovující), mladý správce kempu Kyselka naděje v něj kladené nezklamal. Příjezd do kempu kolem 15.30, zbytek času do večerky vyplnila prohlídka zítřejší trasy – pěkný krpál hned za plotem kempu, navíc po nezpevněné cestě v lese. Někteří účastníci vyhrožovali že budou tlačit. Večeře příjemná, výborné polotmavé – žatecké ? pivo, hygiena bez problému v historickém zařízení kempu, voda teplá.. Noc v pohodě Cca 72 km

Sobota




Slíbená snídaně v kempu v osm se nějak nekonala, kuchař nedorazil, pečivo nedovezli. Tak jsme si vyzvedli kola (zamčená u správce), pobavili se historkou s polonahýma nocležníkama, co se jim v noci zamklo auto a odjeli do vesnice na nákup. Za 50 kč jsme u větnamců nakoupili vše potřebně k snídani a vydatně pojedli v kempu. Karel tak vydatně, že na to vzpomínal celou cestu . Navíc mu chyběla ranní káva. Ale to byly jediný drobné šrámy na jinak nádherném dnu. Trasa byla vzhledem k nízké kilometráži zvolena záměrně mimo asfalt a ukázalo se to jako dobrá volba. Obávané počáteční stoupání bylo rychle za námi a pak už jen aleje, lesy, příjemné povrchy, příjemné profily a sem tam nějaké výhledy. Jednu chvíli jsme se sice ocitli trochu jinde než jsme měli být, ale to se rychle spravilo. Místa následovala : Jesenice, sv. Hubert, Smrk, Nová ves, Kůzová, Hedčany, Slatina, Chříč, Zvíkovec, Hradiště, Čilá, Podmokelský mlýn, a podél Zbirožského potoka až do Drahoňova újezdu. Původní trasu nám před Hedčanama upravil pravděpodobně chatař, kterému vadili cyklisti projíždějící přes jeho pozemek, tak přemístil značení. Pěkný krpál až do do Hedčan, po krátké dohodě jsme vytýčili náhradní trasu po asfaltě až do Chříče na původní trasu. Pěkné rekreační středisko u rybníka Ožehák jsme neminuli, zelená barva hladiny ale moc ke koupání nelákala. Na pivo nějak nebyla chuť, tak jsme pokračovali dál. Ke Zvíkovci nádherný dlouhý sjezd, zpočátku pěkné výhledy. Výběroví řízení na restauraci nakonec vyhrálo zařízení na levém břehu, především proto, že bylo první na ráně. Čekání na oběd na zpříjemňoval místní cyklista, pohled na projíždějící vodáky a všudypřítomné vosy. Chuť na pivo se konečně dostavila, nakonec se povedl se i oběd, i když to pro ještě se motající obsluhu nebylo úplně bez problémů. Kuchařka maminka zřejmě nepařila s ostatními až do rána. Na odpolední zažití bylo vybráno příjemné stoupání po protějším břehu, zakončené sjezdem k Podmokelskému mlýnu, poblíž skryjských jezírek. Zde již někteří optimisté očekávali setkání s dvojčlennou skupinou Fajt. K tomu nakonec došlo zcela nečekaně a neřízeně u jedinné hospody která byla nedávno v údolí Zbirožského potoka otevřena. Na počest setkání bylo upito několik piv a ledových kafí, přesnější záznamy se nedochovaly. Drobná chyba v navigaci ještě před setkáním byla zřejmě řízením osudu, aby k setkání došlo skutečně v místě kde mělo. Určitě pomohl i odvážný průjezd dětským táborem navzdory vyvěšené cedulce. Cesta pokračovala nadále ještě příjemněji díky jednak předchozí konzumaci a hlavně milé společnosti Jirky a Pavly. Příjezd do Drahoňáku byl stylový, opět podle potoka lesem. Pánská část výpravy se po příjezdu téměř okamžitě oddělila od dámské a zakončila cestu zchlazením v místní požární nádrži (nebo se jedná o koupaliště ?). Večerní program už byl v režii Jirky a Pavly – grilování, pivování, vínování, povídání, nocleh a snídaně (v ceně). Večer ještě výrazně zpestřil nečekaný příjezd Karlovo Dády, která kromě dobré nálady přivezla i něco pečeného.
Karlovi se evidentně ulevilo, neboť se konečně mohl přestat zaobírat myšlenkou, že by pro něj v případě potřeby Dáda zajela. Se svou troškou do mlýna přispěli i Soudných, kteří ovšem odmítli účast na cykloakci z důvodu balení. Noc luxusní.
Cca 50 km

Neděle


Večerní představy o budíčku byly různé, nakonec vstávání proběhlo bez problémů, vydatná snídaně s obsluhou neměla chybu. Trasa byla na doporučení Jirky mírně upravena, Líšná se jela přes Přísednici, Jablečno a Řebřík. Stoupání bylo příjemné, a cesta po náhorní planině ubíhala docela rychle, někde až příliš. V jednom místě v lese, kde se řešila trasa, brzdy, přehazovačka nám Karel předvedl, jak lze opustit kolo za jízdy. Bohužel byl v té době poslední, tak jsme zaznamenali jen ránu. Protože se mu při tom podařilo i trochu odřít, nastoupila ihned Dana se svojí fungl novou lékárničkou, kterou si pro tento případ pořídila a vezla ji celou dobu na řídítkách a odvedla profesionální práci. Méně nadšený byl z celé události Karel, protože se domníval, že si cyklistickou smůlu vybral už na Orlíku. Statečně pokračoval až do cíle a zdá se, že ho tato drobná kolize nepoznamenala nijak fyzicky a doufejme, že ani psychicky. Vzápětí jsme radši (bylo to v plánu) opustili asfalt a pokračovali příjemnou lesní cestou stále rovně a stále z kopce. Stále častěji se u Pavly a částečně i Jirky začínal hlásit pud sebezáchovy, že by se měli odpojit a hledat cestu zpět. Nakonec nás opustili poblíž příjemné hospůdky v rekreační oblasti Nový Jáchymov po zhruba 25 km. Jejich trasa se rýsovala někde přes Karlovu Ves, možná na Skryje. Další osud ani trasa této dvojice není znám, do redakce došel pouze údaj o ujeté vzdálenosti – 55 km a konzumaci potravin (hermelín + párek). Nás trasa zanedlouho vyvedla z lesa nad Berounkou a užili jsme si sjezd do cyklistického ráje Nižboru. Cena za to bylo poměrně vysoká, stoupání na druhé straně je dlouhé, teplé a v úvodu nezalesněné. Nicméně každý kopec jedou skončí a nás čekala příjemná cesta lesem po asfaltu po rovině krajem motorkářů a cyklistů. Lesy jsme definitivně opustili na samotě Amerika, v polední výhni a hladoví zapadli do první hospody která se nám namanula. Nacházela se u silnice kousek před Unhoští, slibovala že je čarodějná a jako obvykle jsme z ní poznali pouze terasu. U stolu jsme seděli s několika ne příliš sdílnými motorkáři, přesto se nám podařilo probrat několik témat napříč politickým spektrem. Odolali jsme nabídce pečené kachny s pivem a zůstali u klasiky, smažák, bramborák, šopák na kofole. Což se ukázalo jako dobrá volba, cesta ještě nebyla u konce a sluníčko se také nechystalo zapadnout. Objeli jsme letiště, lehce jsme zakufrovali v Hostouni, našli Dobroviz, konečně zapnuli GPS a přes Kněževes, Tuchoměřice, Černý Vůl a Únětice doplachtili až do Roztok. Závěr cesty byl příjemný, po nezpevněném povrchu pod vzrostlou zelení, z části podél potoka. Přívoz pobral všechny čekající, převážně cyklisty včetně dvou husitských bojovníků v plné zbroji. Na vychutnání cesty Šulkovnou do Přemyšlení už chyběly síly a bylo příliš velké vedro. Přesto jsme se všichni ve zdraví a v pohodě dostali do Zdib, kde pohyb vlastními silami skončil a štafetu převzala Tomem připravaná Fábie. Kola se mi podařilo dostat na střechu, lidi dovnitř (kromě Břéti jsme ještě vyfasovali Ondru) a v trochu slisované formě dorazili v půl deváte do Role, kde jsme putování před třemi dny zahájili.
Cca 80 km

Závěr


Potvrdilo se, že etapové cestování se zajištěným noclehem má své kouzlo a pěkná trasa se dá při troše snahy najít téměř všude. Předpokladem je dobré počasí a dobrá parta, což obojí jsme měli.
Dále jsou v GPX kvalitně zazmenány projeté trasy,
až najdu způsob kam je uložit, tak na ně udělám odkaz.