Neděle

Večerní představy o budíčku byly různé, nakonec vstávání proběhlo bez problémů, vydatná snídaně s obsluhou neměla chybu. Trasa byla na doporučení Jirky mírně upravena, Líšná se jela přes Přísednici, Jablečno a Řebřík. Stoupání bylo příjemné, a cesta po náhorní planině ubíhala docela rychle, někde až příliš. V jednom místě v lese, kde se řešila trasa, brzdy, přehazovačka nám Karel předvedl, jak lze opustit kolo za jízdy. Bohužel byl v té době poslední, tak jsme zaznamenali jen ránu. Protože se mu při tom podařilo i trochu odřít, nastoupila ihned Dana se svojí fungl novou lékárničkou, kterou si pro tento případ pořídila a vezla ji celou dobu na řídítkách a odvedla profesionální práci. Méně nadšený byl z celé události Karel, protože se domníval, že si cyklistickou smůlu vybral už na Orlíku. Statečně pokračoval až do cíle a zdá se, že ho tato drobná kolize nepoznamenala nijak fyzicky a doufejme, že ani psychicky. Vzápětí jsme radši (bylo to v plánu) opustili asfalt a pokračovali příjemnou lesní cestou stále rovně a stále z kopce. Stále častěji se u Pavly a částečně i Jirky začínal hlásit pud sebezáchovy, že by se měli odpojit a hledat cestu zpět. Nakonec nás opustili poblíž příjemné hospůdky v rekreační oblasti Nový Jáchymov po zhruba 25 km. Jejich trasa se rýsovala někde přes Karlovu Ves, možná na Skryje. Další osud ani trasa této dvojice není znám, do redakce došel pouze údaj o ujeté vzdálenosti – 55 km a konzumaci potravin (hermelín + párek). Nás trasa zanedlouho vyvedla z lesa nad Berounkou a užili jsme si sjezd do cyklistického ráje Nižboru. Cena za to bylo poměrně vysoká, stoupání na druhé straně je dlouhé, teplé a v úvodu nezalesněné. Nicméně každý kopec jedou skončí a nás čekala příjemná cesta lesem po asfaltu po rovině krajem motorkářů a cyklistů. Lesy jsme definitivně opustili na samotě Amerika, v polední výhni a hladoví zapadli do první hospody která se nám namanula. Nacházela se u silnice kousek před Unhoští, slibovala že je čarodějná a jako obvykle jsme z ní poznali pouze terasu. U stolu jsme seděli s několika ne příliš sdílnými motorkáři, přesto se nám podařilo probrat několik témat napříč politickým spektrem. Odolali jsme nabídce pečené kachny s pivem a zůstali u klasiky, smažák, bramborák, šopák na kofole. Což se ukázalo jako dobrá volba, cesta ještě nebyla u konce a sluníčko se také nechystalo zapadnout. Objeli jsme letiště, lehce jsme zakufrovali v Hostouni, našli Dobroviz, konečně zapnuli GPS a přes Kněževes, Tuchoměřice, Černý Vůl a Únětice doplachtili až do Roztok. Závěr cesty byl příjemný, po nezpevněném povrchu pod vzrostlou zelení, z části podél potoka. Přívoz pobral všechny čekající, převážně cyklisty včetně dvou husitských bojovníků v plné zbroji. Na vychutnání cesty Šulkovnou do Přemyšlení už chyběly síly a bylo příliš velké vedro. Přesto jsme se všichni ve zdraví a v pohodě dostali do Zdib, kde pohyb vlastními silami skončil a štafetu převzala Tomem připravaná Fábie. Kola se mi podařilo dostat na střechu, lidi dovnitř (kromě Břéti jsme ještě vyfasovali Ondru) a v trochu slisované formě dorazili v půl deváte do Role, kde jsme putování před třemi dny zahájili.
Cca 80 km